Vítěz

Když se narodil, tak do chvilky už na svých dlouhých nohách stál,
do hodinky už matku předbíhal,
po pár dnech už bylo na něm znát,
že pocit vítězství, kupředu ho bude hnát.

Jak rostl, sílil, vítězil,
žlab plný měl a přátelství,
tu péči ze všech nejlepší
a měl se jako král.

Po roce však tep a špatný stav,
dala nemoc o sobě znát,
po pokusech zachránit ta jeho vítězství,
špatný stav ukončil jeho přátelství.

Pak z rukou handlířů,
dobu putoval,
až z hodného koně,
velmi zlý se stal.

Za pár korun zachráněn byl,
z rukou překupníků,
a s mladou holčinou,
zas znova životem, učil se jít.

Kopyta koní, zvířený prach,
lidský hlas a lásku,
chvilku mu dalo,
než naučil se zas znát.

Dnes už je z dívky žena,
z koně zas šampión,
nemoc i zloba už pasé jsou,
vždyť chtěl jen lásku a té dostal víc než dost.

Na náhrobku mu jednou bude stát,
že zvítězil nad zlobou tisíckrát
a v srdcích zůstane jeho dech,
že nešlo jen o ta vítězství.

Autor: Olga Višňáková (napsáno 2001)